Ach ta memory. Ach ten život.

Tak si představte, že jsem se chtěl zase přihlásit na tenhle svuj blog, ze sem něco málo napíšu. Ale co se nestalo ,nevěděl jsme jaké jsme si dal přihlašovácí jméno, natož heslo. V dopisu od Googlu jsem nic neneašel, ať jsem šmějdil, jak jsem šmějdil. Ale nakonec jsme to udělal ffikaně, přez zapomněli jste si heslo a oni mi vše poslali na email. Dobrá sračka, že?
Takhle by to udělal úplně každej ,ale tak co, něčim se musim pochlubit. jo a když jsme u toho chlubení, tak mám konečně danou doromady tu seminárku z biologie a dějáku. Písemnou maturitu mám za sebou s konečným ortelem 2čj a 2 aj. Teď si začnete říkat: ,,Kirva proč to sem píše" Píši to sem proto, že mám okolo sebe spousty lidé, co si nevěří. Nevěří si jako já jsem si nevěřil na většinu věcí v mém životě, tyto písemky nevyjímaje a co se stalo? Dostal jsem dvojky. nejde o školu a tento přístup ,ale o život a tento přístup. Myslím si ,že by si lidé a zvláš´t mí dobří/nejlepší přátelé, měli zase začít pořádně věřit. Den co den vidím v jejich očích nemohoucnost a nezúčastněnost, ale to už dál vidět nehci. Nelíbí se mi to. Já už nemohoucí nnebudu a ne a ne! Ale jak to mám udělat? Hmmmm , to je asi ten kámen úrazu. Co je to nemohoucnost? Je to stav ,když nejste schopni něco s nečím dělat. Nkdo nemůže dosahnou skvělých výsledků ve škole, jiný se nemůže zamilovat a jiný zase........ Bohužel nemohoucnost je tak hroznáná a zrádná věc. Mnoho horších věci jsem neviděl. Dám vám příklad, bude se vám zdát trapný a já nevím co ještě ,ale dám vám ho. Mám milující přítelkyni, skvělého přítele, několik dobrých kamarádů a v neposlední řadě rodinu, co mě žádným způsobem nezavrhuje. Řeknete si, že musím být tedy štasten. Ano toto, co jsem tu vypsal, jsu zhřejmně mé priority v životě ,ale mezi těmito velkými věcmi, jsou i menší. Představte si to akvárium. Do tohoto akvária umístím několik velkých postaviček, z čehož každá představuje jednu z těch priorit. Dohromady zaberou tolik místa, že se tam už víc stejně velkých postaviček nevejde, ale je tu také prostor mezi postavičkami a nad nimi. Tento prostor není sice nijak ohraničen pevnou strukturou jako postavičky ,ale dohromady zabírá polovinu akvária. Tento prostor jsou věci, o které se dál zajímám. Může jich tam být milión a mohou byý maličké až okem neviditelné. Nebo ale také může být vyplněň jednou velkou věcí a pak pár malinkatými.
Tak a teď z5 k mému příkladu nemohousnosti, u které si však stále představujte prostor v akvátiu. Velmi rád hrávám World of Warcraft. Hraji ho kůli skvělým lidem, co tma se mnou jsou, kůli atmosféře a taky kůli tomu, že se s ním z části osvobodím od tohoto světa. Nahromadím kolem sebe lidi, co mám rád a bavím se s nimi. Myslím si, že jsou tu taky kuli tomu, že se tu výborně baví a že se tu cítí jako doma. Pak se jednou připojím ( po delší době) a zjistím, že je těchto přátel kolem mě jen jedna čtvrtina a já ani vlastně nevím proč. Ptám se a zjistím, že jich většina odšla, prostě pryč, že se už dál nechtějí bavit se mnou ,ale s jinými lidmi. Nedokkázal jsem ovlinit jejich setrvávání kolem mě, protože jsem tam ani nebyl. A můj útěk od reáného světa se začal pomalu hroutit.
Už jste pochopili, co je to nemohoucnost? Je to stará dáma stojící vám vždy v zádech a je vždy přpravena vám tam bodout nůž.
Jak se jí tedy můžu zbavit? Přesná odpoveď neexistuje. Může to být zhodnocení svého života a svých priorit( ale to vás taky nemusí zachránit), může to být dalších sto tícíc věcí, z kterých se skládá váš celý život.
Buďte připraveni na všechno, protože nemohoucnost na vás vždy čeká a je připravena stále. A mějte na paměti, že mlže být schována kdekoli, i v malé použité injekční stříkačce, jenž byla pohozena feťákem do dětského pískoviště.




Poslední dobou se věci pohnuly, za některé jsem rád, za některé zase ne. To je život.