Co je za 8 dní? Mno přece moje maturita. Kurňa to to letí. Před chvílí jsem si říkal, že se mi na těch horách v prváku moc líbí a teď se mám pomalu, ale jistě loučit se svými přáteli, svojí třídou a neoblíbenou budovou. Je to zvláštní pocit, když vím, že se už normálně jako třída nesejdem a nebudem společně poslouchat přiteplený hlásek našeho matikáře, přičemž si bude většina kreslit nějaké nemravné obrázky do sešitů, místo toho, aby jsme ho poslouchali.
Fakt už to jsou 4 roky? Je to možné? Ne není, jsem jen v blbym snu, kterej trvá nějak podezřele dlouho. Počkat, ale ten sen je nějak reálnej, když nad tim tak uvažuju, tak v tom snu se stala rozhodnutí, která ovlivní celý můj život. V tom případě to tedy není sen, protože kdyby byl, tak by můj život tak monstrózně nezměnil.
Žvejkám si párátko a přehazuji ho z jednoho koutku úst na druhý s myšlenkou v hlavě, že se mi nechce loučit s životem, jaký jsem doposud žil. Docela se mi líbi( teda až na pár nepřijemných okamžiků ). Pokud život bude ubíhat tím směrem, jako mejch posledních 11 dní do maturity, tak poteš prdel, to bych nechtěl. Jen doufám že vejška bude podobná a že vše dopadne dobře a já se dál budu moct stýkat aspoň s pár starými přáteli ze střední.
On vůbec přítel a na tož starý přítel je dost paradoxní význam, protože kdy se z přátel stávají známí a opačně? Asi kdž je známe, věříme jim a tak. Ale jak můžeme říct o někom, že je náš starý přítel, když už jsme ho třeba 4 roky nevideli. Mohl se změnit k nepoznání a už o nemusí bát ani z 1/4 ten člověk, jakého jsme znali.
Ano to je ono, čeho se bojím. Lidé se mění a to hlavně vlivem okolního prostředí, což je pro mladé lidi( dospělce na vejškách ) ještě stále škola. Bude to pro většinu můch známých absolutně jiná škola, než mám já, nebo kdokoli ze třídy a absolutně jiný kolektiv. Kolektiv, který i nejsilnější jedince mění k obrazu svému jen proto, aby se aspoň trochu zařadili do společnosti.
Bojím se, bojím se o své přátele, o to, že nesthinu již zmíněné přípravy a bojím se sám o sebe.
Strach, strach provází lidi od nepaměti. Kdo nemá z něčeho strach, je blázen.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Taky se mi nechce, ale co můžeme dělat jiného, než pokračovat v krasojízdě. Třeba půjdeš na vejšku se starými přáteli, nebo budete aspoń ve stejném městě. Střední byla fajn, ale všechno ti to taky nedá......... je třeba jít dál. Stejně nás všechny čeká peklo.
Peklo? Peklo? Máš asi pravdu. Doufám, že půjdu se spoustou přátel, do stejného města, ale bůhvíjestli vůbec někam půjde, tedy spíš jestli se někam dostanu. BTW: uvidíme se v pekle baby.
Bojim se... ale musim to udělat. Pokud si tohle pozítří přečtu.. touhle dobou, tak jsem to udělal.. pokud ne.. tak si to už asi nikdy nepřečtu.. hmmmm
Ale řiť, to uděláš, bude to lehké, jako kopnout zřizovatelku do zadku ( kdo zná ,tak ví ). To dáš, nemá se cenu o tom bavit, akorát si dávej pozor na pravej hák předsedkyně a bude to v pohodě.
Okomentovat